home  blog  recenze  email
  poesie
    próza
   články
překlady
Kostel sv. Kateřiny a starobylý vendryňský zvon




Na těchto stránkách bychom chtěli stručně popsat dějiny vendryňského kostela, nejstarší zděné,stavby v naší obci. Zvláštní pozornost věnujeme, vendryňskému zvonu, který si ji vzhledem k svému stáří jistě zaslouží.

Vendryně, obec u Třince na polsko-české hranici, patří mezi nejstarší sídelné útvary v Těšínských Beskydech. Většina okolních vesnic vznikla až v 16. století, v době tzv. valašské kolonizace. Ves Vendryně se uvádí poprvé v listině vratislavského biskupství, z roku 1305. Tehdy rozkázal vratislavský biskup Jindřich I. sepsat desátky, které mu byly odváděny ze všech farností vratislavské diecéze. Mezi vesnicemi, které byly povinny desátky platit, uvedl těšínský arciděkan i "Wandrine". Roku 1426 dal kníže Boleslav Vendryni svému sluhovi Alšíkovi z Orlové, zřejmě však pouze do zástavní držby. Její držitelé se poměrně rychle střídali až do roku 1529, kdy ji knížecí komora postoupila Janu Čelovi z Čechovic. Kašpar Čelo prodal v roce 1568 Vendryni Kašparu Borkovi z Roztropic. Borkové si ve Vendryni vystavěli zámek. Poslední Borek, Adam, odkázal Vendryni milosrdným bratřím, které uvedl do Slezska. Ti měli v úmyslu založit ve Vendryni klášter s nemocnicí, ale vzdálenost od města a možné problémy s přivoláním rychlé lékařské pomoci je od jejich rozhodnutí odradily. Klášter a nemocnice se tedy začaly stavět v Těšíně. V době provizória, do r. 1700, sídlili milosrdní bratři na panském statku ve Vendryni. Roku 1702 prodali milosrdní bratři Vendryni císaři Leopoldu I. Ve Vendryni stál od dávných dob farní kostel. Zjistit přesnou dobu jeho vzniku se však ještě nepodařilo. V tzv. Schematismu A. Schippa (Cieszyn, 1828) nacházíme na straně 47 tvrzení, že vendryňský kostel vznikl už v 10. století. Tuto hypotézu dokládá poukazem na německý nápis v gotických minuskulích na kostelním zvonu. Kniha "Odezwa do katolików względem książki przez Pawła Kajzara niedawno w Cieszynie wydanej" (Cieszyn, 1850) je sestavena z dat, jež uváděl Schipp. Tam se píše, že nejstaršími kostely na Těšínsku byly rotunda sv. Mikuláše na těšínském hradišti, kostel sv. Jana Křtitele ve Frýdku, kostel v Lesznej a ve Vendryni. Všechny měly být vystavěny v 10. století. Pravděpodobnější je datace biskupa Śniegoně, který vznik kostela posouvá do 12. století. Jisté je pouze to, že kostel byl vystavěn před rokem 1305, neboť již výše zmíněná listina vratislavského biskupství, pocházející právě z tohoto roku, jasně dokládá jeho existenci. Bohužel, dodnes neproběhl důkladnější archeologický výzkum, a tak se můžeme o stáří kostela jenom dohadovat.

Kastel si postavili vendryňští farníci sami. A to na kopci, nad říčkou. Byl zděný, kromě věže, až do r. 1800 dřevěné. Původně nebyl kostel klenutý. Měl rovný, dřevěný strop. Až do l6.století patřil katolíkům. V tom století však konvertoval kníže Wacław Adam k protestantismu a spolu s ním skoro všechna slezská šlechta. Protestantům patřil kostel od r. 1550 do r. 1654. V tomto roce připadl kostel zpět katolíkům. Byl zasvěcen svaté Kateřině. Díky mecenášství vendryňského pána Kaszpara z Borku získal r. 1637 kostel nový hlavní oltář. O rok později věnoval Kaszpar kostelu také altare portatile s ostatky světců, za které zaplatil 1 dukát. S jeho synem Adamem Borkem, krajským maršálem, se váže historie vzácné monstrance, která je v kostele podnes a jejíž historii jsme připomněli v letním čísle našeho magazínu. Roku 1680 projížděla Vendryní jakási uherská šlechta a ztratila truhlici peněz. Tu nalezl mlynář Michal Sztefek z Lyžbic a schoval ji u sebe. Sztefek peněz neužil, r. 1681 se svou rodinou ve mlýně uhořel. Adam Borek na spáleništi nalezl roztavené peníze, z nich pak nechal udělat monstranci pro místní kostel. O vnitřním vybavení kostela se dozvídáme z "Visitationes canonicae", které vedl arcijáhen opolský. Do roku 1720 nebyly v kostele varhany. Malé, přenosné koupil až roku 1720 těšínský děkan Jan Twaruszka. Větší nástroj koupili Vendryňští až roku 1752 v moravském Místku. Stál 27 zlatých. Jak se později ukázalo, nebyla to dobrá koupě, varhany se již v roce 1786 pokazily a jejich oprava si vyžádala 80 zlatých. Nad obloukem, který odděloval presbytář od kostelní lodi, visel starý kříž (o jeho stáří prameny mlčí, hovoří se o něm vždy ve spojení s adjektivem starý) a od roku 1745 obraz sv. Maří Magdalény a sv. Petra. Hlavní oltář měl na začátku 18. stol. všechny charakteristické rysy barokních oltářů. Retabulum tvořil velký oltářní obraz s výjevem ze života sv. Kateřiny, které byl kostel zasvěcen. Byl upevněn v masivním rámu a zavěšen přímo na stěně. Po jeho stranách byli vyobrazeni apoštolové Petr a Pavel. Nevíme, zda šlo o obrazy, sochy anebo jen o iluzivní nástěnné malby. Oltářní mensa a retabulum byly odděleny, takže se mensu dalo obejít. Na mense byl umístěn tabernákl, po jeho stranách dva bílí dřevění andělé. Jeden postranní oltář tvořily obrazy sv. Anny a sv. Josefa, zavěšené nad sebou. Druhý, stejně uspořádaný, obraz sv. Jana Nepomuckého a sv. Valentýna. Velký oltářní obraz, namalovaný před rokem 1655, vydržel až do roku 1793. Tehdy objednal kněz Czuchera nový obraz u těšínského malíře Chambréze, neboť starý byl "namalován nakřivo". Toto vyobrazení světice zdobilo oltář do roku 1853, kdy koupili farníci obraz další. Chambréz namaloval též nové obrazy sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého.

V roce 1800 byl již starý vendryňský kostel ve velmi špatném stavu. Především jeho dřevěné části. Byl proto stržen trámový strop a nahradila jej cihlová klenba, také dřevěná věž ustoupila zděné. V roce 1891 dal kněz Olszak zvětšit malá okna (zřejmě románská) a koupil nový oltář. Tvořila ho socha sv. Kateřiny a postavy apoštolů Petra a Pavla. Také obrazy z postranních oltářů nahradily skulptury. Starý dřevěný kůr, umístěný podél bočních stěn, ustoupil novému, podepřenému železnými sloupy. V roce 1910 rozhodl kněz Herrmann o celkové přestavbě kostela. Presbytář a část staré (zřejmě románské) lodi byly zbourány, kostel byl rozšířen do tvaru kříže. Tuto podobu si zachoval dodnes. Zvláštní pozornost si zaslouží starý vendryňský zvon. Na základě informací, které jsme shromáždili, můžeme tvrdit, že jde o jeden z nejstarobylejších zvonů ve Slezsku a v České republice vůbec. Podle všeho pochází z krakovské dílny německého zvonaře Johana Freudentala. Lze tak usuzovat ze značky, dvojité přepásané lilie, kterou Freudental používal. Též krakovský erb na zvonu svědćí pro tohoto mistra. Johan Freudental se naradil kolem roku 1380. Jeho rodiště se nám nepodařilo zjistit. (Bude to snad město Freudental?) V roce 1412 se stává krakovským měšťanem a v následujících letech vykonává významné funkce v radě zvonařského a puškařského cechu. Dílnu měl na dnešní Poselké ulici. Jediná dvě díla, která signoval svým jménem, jsou křtitelnice z roku 1438 z krakovského mariánského kostela a stejně starý zvon z téhož kostela zvaný Półzygmunt, což má připomínat zvon Zygmunt, největší a nejslavnější krakovský zvon. V tomto kostele je také jeden z největších gotických oltářů z dílny slavného Vita Stwosze. Vendryňský zvon je vlastně jeho bratr, je stejně velký, i ornamentika je stejná: krakovský erb, polská orlice, dvojitá přepásaná lilie. Na Półzygmuntovi je latinský nápis vyvedený v gotických minuskulích: hoc opus perferit iohannes freudental. Krakovský Półzygmunt a vendryňský zvon se liší pouze nápisem. Nápis z vendryňského zvonu: got hilf uns aus aller not, amen, o konig der ere kom mit frede, maria rosen (bože, pomoz nám ze vší chudoby, amen, ó králi chvály, přijď v pokoji, maria rosen). V knize "Dzwony starodawne zprzed roku 1600 na obszarze Galicji..." (Dr Badeckí a kol., 1922) jsme se dočetli, že v Jasionce u Krosna mají v kostele zvon s identickým nápisem a freudentalovskou lilií. Freudentalovy zvony jsou také v Polance Wielkiej, Zgłobieniu, německém Buchwau, dva jsou umístěny v katedrále na Wawelu. Vendryňský zvon je dílo vysoké řemeslné kvality. Freudental byl také uznávaný puškař, zbraně z jeho dílny si objednávali zákazníci až z uherského Bardějova. Nejstarší známé Freudentalovo dílo je křtitelnice z kostela Svatého kríže v Krakově z roku 1420. Zvon v mariánském kostele je z roku 1438, dva zvony z katedrály na Wawelu z roku 1450 a 1455, zvon z Polanky z roku 1445, ze Zgłobieni 1442. Vendryňský mohl tedy Freudental odlít mezi léty 1420 a 1460, kdy zemřel. Dějiny vendryňského kastela nejsou dosud spolehlivě popsány. Zbývá , ještě hodně práce, je třeba zodpovědět několik základních otázek. Je jisté, že máme co do činění s velice starou památkou vesnické církevní architektury, která si zaslouží více pozornosti. Nic na tom nemění fakt, že jde a jednoduchou a skromnou stavbu, kterou nevybudovala žádná stavitelská huť, ale sami vendryňští farníci.

Literatura:

Ks. Józef Lubojacki, Dzieje kościoła parafialnego w Wędryni, Cieszyn 1913
A:Schipp, Schematyzm, Cieszyn 1828
Odezwa do katolików względem książki przez Pawła Kajzara niedawno w Cieszynie wydanej, Cieszyn 1850
Dr Badecki a kol., Dzwony starodawne zprzed roku 1600 na obszarze Galicji..., 1922
Vendryňská farní kronika


Lumír