home  blog  recenze  email
  poesie
    próza
   články
překlady
Rodný dům Óndry Łysohorského ve Frýdku




"Ceníme si Óndry Łysohorského, víme, jak velký básník to je, nehovořím už o jeho lašském jazyce, to je unikát, aby jeden člověk básnil v jazyce, který si sám vytvořil. Jeho dílo má význam evropský, a nejen evropský - světový"

Akademik N. I. Tolstoj, prezident Ústavu slavistiky a balkanistiky Akademie věd Ruska

II. ČŁON W MIHAJUCYCH POŁEDNICH ĆÉŇACH…

Hledání rodného domu lašského barda Óndry Łysohorského, tvůrce lašškého "literárního jazyka", jsme zahájili ve frýdecké nádražní pivnici s chlapy po noční, kteří se propíjeli k tvrdému únorovému poledni, v každém nárazu půllitru o půllitr hřmot válcoven a hrubá zvířená rez, bachraté skleněné čluny v mihotavých poledních stínech. V kouři, jenž zahaloval blány okenních tabulí se ztrácela a hynula Óndrova slova

…Kěj přejdu mořém dymu a šrómotu,
wstupim jak w horach w swatu mi samotu.

(Kwjétka na haldach, 1933)

Žádná svatá samota ve Frýdku ani v Místku, žádné horské ticho v duších. A žádný Óndra. Lidi na ulici vesměs krčí rameny, nevědí, kdo je Łysohorský, netuší, kde se narodil. Neumí lašsky, nepoužívají umělý jazyk vycházející z hornoostravského nářečí. Stoupáme k frýdeckému zámku na ostroh nad Ostravicí, tady je hranice Slezska a Moravy, odtud je výhled na ohromný masiv Lysé hory, někdejší úkryt jiného slavného Ondry - Ondráše zbojníka.

II. JOCH PŁOD JE TWOJICH OCELOWYCH ŽIŁ

Kým byl a jak žil jediný skutečně lašský básník? Óndra Łysohorský je pseudonym Ervína Goje, který se narodil 6. června 1905 ve Frýdku v zaniklé Pražmově ulici. Óndra byl devátým potomkem horníka Josefa Goje a Aloisie Palikové, pro níž napsal jednu ze svých nejpůsobivějších básní "Mamě" (originál a několik překladů této básně najdeme např. v časopisu Host 1/1995). Ve Frýdku dokončil německou lidovou školu, maturoval na německém gymnáziu v Ostravě. Na německé univerzitě v Praze studoval francouzštinu, němčinu a češtinu, filozofii, srovnávací literatury a dějiny umění. Roku 1928 byl promován doktorem filozofie - zůstává však nadále plodem otcových "ocelových žil". Od konce roku 1930 až do nacistické okupace působil jako středoškolský profesor na Slovensku. Zde začal spolupracovat s levicovým tiskem. Stal se přítelem dr. Vlado Clementise a Fraňo Krále. V létě roku 1934 navázal spolupráci s Bedřichem Václavkem. V Bratislavě učil na německém gymnáziu v době, kdy vzrůstal nacionalismus a fašismus. Jako přesvědčený humanista se stal nepohodlným a dne 30. července byl propuštěn ze státní školské služby ve Slovenském štátě. Po propuštění se rozhodl pro politickou emigraci, odchází do Varšavy, odtud plánuje cestu do Anglie. Když se mu jeho plán nezdaří, je nucen přidat se k čs. Vojenské jednotce Ludvíka Svobody. Zanedlouho se však celá jednotka dostává do sovětského internačního tábora, Łysohorský musí strávit v internaci devět měsíců, než je vybrán komisí pro práci v Moskvě. Zajímavý je Łysohorského deníkový záznam ze dne 14. března 1940, v němž se zmiňuje o Ludvíku Svobodovi: "Hodiny francouzštiny u Svobody… Člověk bez noblesy, bez nejmenšího citu pro takt. Denně mu dávám hodiny. V ten čas mu nosí kávu, dá si do kávy cukr a mléko, ale nenapadne ho, aby to samé dal rovněž do mého kafe. Ty hodiny jsou pro mě opravdový postrach. Zdá se, že mě činí zodpovědným za svoji tupost, tupost od narození. Jeho tvář mi připomíná velkou bramboru, do níž nějaké dítě udělalo pár dírek…" (Originál je psán francouzsky). Po přesunu do Moskvy se Óndra začal věnovat přednáškové činnosti na První státní moskevské pedagogické vysoké škole cizích jazyků. Aktivně se zapojuje do literárního dění, je členem Všeslovanského výboru. Z obklíčené Moskvy byl evakuován do Taškentu, kde žil rok a dále přednášel. Pozoruhodné a bizarně znějící jsou jeho básně inspirované Orientem a Bucharou, v nichž se mísí pouštní scenérie se vzpomínkami na bezútěšné průmyslové "pustiny":

Přy wychodźe měśica w pustyni

Pustyňa śe rozlého w jasnej nocy.
Co mě hew swodzo? Keře tajne mocy?



Ostrawsky kraj. Pustyňa w nocnym ćmoku.

Co swjéći mu do předranneho kroku?



V Moskvě pak působil až do roku 1946. V dopise Stalinovi obhajuje svoji laštinu. Po návratu do Československa musel čelit nepřátelskému postoji tehdejšího ministra školství Zdeňka Nejedlého, který nepřijal Óndrovo moskevské rozhodnutí psát básně laššky, nikoli česky. Univerzitní kariéra nebyla za této situace možná a ačkoli se situace na začátku padesátych let změnila, Łysohorský se již nikdy pedagogické práci nemohl důstojně nevěnovat. Zemřel 19. prosince 1989 v Bratislavě a je pohřben v rodném Frýdku. První sbírku básní v lašštině vydal za pomoci F. X. Šaldy roku 1934 pod názvem Spiwajuco piaść. Během války vyšly čtyři knihy překladů v SSSR. Je zajímavé, že mezi překladatele jeho poezie patřili takoví básníci jako Boris Pasternak a Marina Cvetajeva. Po válce u nás vyšly tři antologie. Lašská "Aj lašské řéky plynu do mořa" (1958), slovenský překlad "Brázdou k vesmíru" (1960) a český převod "Jediný pohár" (1964). Na jeho popularitě ve světě se zasloužili především němečtí překladatelé. V roce 1988 vyšla jeho Lašsko poezyja pod patronací UNESCO. Kniha má 850 stran. Łysohorský byl nositelem dvou čestných doktorátů za literaturu, byl členem mnoha mezinárodních společností a v roce 1971 byl dokonce nominován na Nobelovu cenu.

III. A DŹÉŇ JAK DO HŁYBKY SMÉRĆI ŠTOŁA

Nešťastný Óndra. V místech, kde stával jeho rodný dům, je dnes rušná křižovatka, za ní na návrší bělostný Mariánský poutní kostel, dokola paneláky. Našli jsme to místo. Poblíž jsou základy domu rodičů Leoše Janáčka, hliněné jámy, štoly do hlubin smrti. Tady se ještě nedávno strašlivě bořilo. Žádná svatá samota ve Frýdku ani v Místku, žádné horské ticho v duších. Žádný rodný dům a žádný Óndra. Jen v hospodě U Bumbaly, kde se loučíme s Frýdkem, s městem z hrubého smirku a beskydské kamenité hlíny, na okamžik ucítíme Óndrovu přítomnost: Na rozměrném plátně naivního malíře sedí pod borovicí zbojníci Ondráš a Juráš, za nimi vyklenutá Lysá hora, stěny vymalovány předválečným válečkem. Atmosféra, jakou by člověk v dnešním Frýdku jen ztěží jinde našel. A hovory plynoucí v "krátkém" frýdeckém nářečí okořeněném slovy jako vystřiženými z Óndrových básní. Víc Óndry zde není. Pár nadšenců z Muzea Beskyd sice udržuje na zámku pamětní síň lašského barda, jeho básně se však skoro vůbec nečtou a jeho laština je nejčastěji hodnocena jako kabinetní projekt, který zajímá především zahraniční lingvisty.

Lumír