home  blog  recenze  email
  poesie
    próza
   články
překlady
Kamenný most




Motto: "Přes Vltavu vede nadmíru krásný most..., na němž stojí mnoho náboženských soch, dílem velmi půvabných"

Z deníku dvanáctiletého Arthura Schopenhauera, jenž roku 1800 navštil s rodiči Prahu

Věří se, že Praha má svůj most od pradávna. Německý romantický básník Clemens Brentano dokonce tvrdil, že první pražský most byla vlastně dlouhá obří stehenní kost. Vševěd Hájek přisoudil pak prvenství knížeti Mnatovi, jenž měl svůj dřevěnný most zbudovat již roku 795. První historicky doložený kamenný most přes Vltavu byl postaven v letech 1169 až 1171. Velká voda jej strhla roku 1342. O 630 let později zpívá Michal Prokop o tom, kterak český král Karel IV. mrhal pruty ze zlata, jen aby obnovil spojení Starého Města a Malé Strany. Je těžké srovnávat feudální řád a náš mladý kapitalismus, přesto si však dovolím tvrdit, že ekonomická situace, v níž se nacházíme, se nápadně podobá době, kdy do zpustlých Čech přišel mladý Karel, aby zde napravil škody napáchané jeho otcem Janem. Není však dnes v Zemích koruny české žádného Karla. A zdá se, že hmotný a duchovní blahobyt naší vlasti nemá na zřeteli žádný z vyvolených (zvolených) mocných. A tak se není čemu divit, když naše ministerstvo financí není schopno uvolnit peněžní obnos nutný k opravě chátrajícího Karlova mostu, jenž byl během své 644 let dlouhé historie vážně poškozen již několikrát - vždy se však našly peníze na jeho opravu: stářím poničený a náporem ledových ker bezmála zhroucený jej přikázal císař Josef II. opatřit novými základy. V září roku 1890 strhla strašlivá povodeň celé dva mostní oblouky - na dobových snímcích se most jeví jako zřícenina, která se už nedá opravit. Básník Svatopluk Čech vylíčil tuto událost v Národních listech z 6. září 1890 takto: "Věru, těžko uvěřit v tuto ztrátu. Těžko si pomysliti naši stověžatou matku bez této starožitné ozdoby. Vždyť zajisté nic nesrostlo tak těsně s představou Prahy jako právě tato znamenitá památka. I v nejodlehlejší chatě zemí českých vědí o starém kamenném mostě z nezrušitelných kamenů a kouzelné malty..." A přece byl most znovu vyzdvižen.

I dnes nikdo z nás nepochybuje o tom, že byl pražský kamenný most zbudován pro věčné časy. Peníze na jeho opravu se nakonec s velkou pravděpodobností podaří shromáždit díky "národní sbírce". Je však nepochopitelné, že současná česká vláda nedisponuje financemi nutnými k zachování jednoho z nejvýznamnějších symbolů české státnosti. Naši mocní by si rovněž měli uvědomit, že národní sbírky byly pořádány povětšinou v nejvypjatějších dějinných chvílích. Je doba opravdu tak zlá? Na mysli vytane zbědovaný básník Šimon Lomnický z Budče, jenž na kamenném mostě žebral po bělohorské katastrofě...

Lumír