home  blog  recenze  email
  poesie
    próza
   články
překlady

Georg Heym



Nářek Opilce
Ludvíku Kunderovi


Ó Pane, tys koulel nad Rostockem bělmem
a v modrém tichu nádraží opilého zřel mě,
kde řval jsem s kumpány a jedním místním ňoumou
jak beran obětní, z nějž derou černé rouno.

Když vachtař půlnoci svou troubou roztáh´stehna,
každý chlast strouhami zas na mlýn útrob vehnal
a jenom měsíčka, jenž z pití byl už němý,
svlékaly z gatí hvězdy, ty s arabskými jmény.

O jedno Zdrávas nyní za opilce prosím!
Vždyť nás pak nakopli a my vbořili nosy
do květu kanálu, do společnosti krysí,
kde nás až v poledne smrad s hrozným vedrem vzkřísil.


Lumír